Hon v Lužné

03.11.2012 00:00

V sobotu na Huberta jsme s Berit vyrazily na náš první hon na pole, no teda spíš do rákosu. Byly jsme pozvané do Lužné a jako vždycky jsme s napětím očekávaly, co vlastně přijde, protože i tohle pro nás byl další nový zážitek. Moje obavy, že setr bude hrát dámičku a nevleze do rákosu, se naprosto nepotvrdily a Berit s loveckou vášní sobě vlastní asi 4 nebo 5 hodin prohledávala rákos, různé remízky a jiné křoví. Chvílema jsem měla pocit, že už se mi Berit někde ztratila, protože kontrolovat psa v rákosu je naprosto nemožné, ale pak se vždycky objevila, přišla se ukázat, že ještě žije a běžela zase hledat. Někdy jsem jí tedy moc nepoznávala, protože střídavě měnila všechny možné barvy podle toho, kterým bahnem zrovna prolezla, ale podle blaženého výrazu jsem vždycky nakonec usoudila, že to prase, co ke mě běží, je můj setr... No a v druhé půlce honu se nám povedlo dohledat dva bažanty, z toho jeden byl křídlovaný (pro mé kamarády nemyslivce: postřelený). Berit ho nejdřív vystavila, ale když jsem jí dala aport, tak zajela hlavou do křoví a vynořila se i s bažantem v mordě. Musím říct, že Berit se s touto novou situací vyrovnala podstatně lépe než já, protože já jsem se jenom v panice ptala Fandy, co mám dělat, že ten kohout na mě ještě mrká... No nakonec jsme prohledaly staré konopí, ale tam už byla Berit hodně unavená a moc se jí nechtělo poslouchat, tak jsem jí jenom párkrát připoměla slušné vychování, ale stejně jsme nic nenašly. Doma zbývalo jenom ošetřit Berit "válečná" zranění, pár oděrek a trochu rozřízlé oční víčko a máme před sebou zasloužený odpočinek, teda Berit. Já už prohledávám kuchařky, abych zjistila, jak nejlépe udělat bažanta...